Jmenuji se Daniela Pavelková. O psy jsem se zajímala odmalička, ale rodiče (samozřejmě) psa nechtěli, tak jsem se musela spokojit s andulkou a o psech jen četla knížky a časopisy. To mi ovšem nestačilo, tak jsem se kamarádila s dětmi co psy měly a půjčovala si je na procházky nebo je doprovázela na cvičák. Svého prvního psa jsem si vzala z útulku, když mi bylo 17 let. Můj malý voříšek jménem Tchibomi ukázal, jak kouzelný může být život se psem. Věnovala jsem mu všechen svůj volný čas, skládal zkoušky, jezdil na výstavy i závody nebo se jen s paničkou válel. Protože mě výcvik psů začal náramně bavit, pomyslela jsem na dalšího psa. Když bylo Tchibovi 8 let, přivezla jsem si fenku maliňáka. Na cvičák jsem chodila se dvěma psy a s oběma dělala zkoušky.  Co se teorie o psech týče, jezdila jsem na přednášky do Prahy na Vysokou školu zemědělskou, pravidelně se účastním klubových přednášek o výcviku a jezdím na výcvikové tábory. Své znalosti se samozřejmě snažím zužitkovat, při studiu na gymnáziu jsem se zúčastnila oblastního kola SOČ s prací o genetice psů. Dva roky jsem působila jako externista na biologické stanici, kde jsem vedla kroužek o psech. Pracovala jsem ve firmě Tekro (kde se vyrábí i granule Aport), v laboratoři na kontrolu veterinárních léčiv. Další moje zaměstnání byl výzkum vakcín na lékařské fakultě a nyní pracuji na inspekci životního prostředí. Tchibo zemřel v úctyhodném věku 17 let. Pretty, která už přivedla na svět dva vrhy po 8 štěňatech a zemřela ve věku 15 let. Nechlala jsem si dvě její dcery Sonju - záchranářku, Suri - výstavní hvězdu. Pak měla Suri jeden vrh a nechala jsem si Tchibo. Tchibo měla dva vrhy a z nich jsem si nechala Amidalu a Catju. Psům se snažím věnovat každou volnou chviličku: výcviky, výstavy, procházky … jo jo, pořád se něco děje.